Historie plemene Slovenský čuvač

Pravděpodobného předka dnešního čuvače jste v oblastech Kavkazu a Alp mohli potkat možná již před několika stovkami let. Známe ho však až z 19. století, ze slovenských Tater a Beskyd. Valaši ho používali především jako hlídače svých příbytků a ovčích stád. Společně s maďarským kuvaszem má nejspíš společné předky.

Po druhé světové válce plemeno téměř zmizelo, za jeho záchranu se zasloužil především prof. Antonín Hrůza, který do plemenné knihy zaregistroval první vrh roku 1929 a v roce 1933 založil chovatelský klub čuvačů.

Povahové vlastnosti Čuvače

Slovenský čuvač je pes velice neohrožený a vždy bdělý, příliš však nedůvěřuje lidem, které nezná. K majiteli naopak pociťuje velice silné pouto a případnou změnu pána nese velice těžce. Má velmi dobrou paměť, proto dobře přemýšlejte před každým povelem. Je také dosti tvrdohlavý, a když si vytvoří svůj názor, neopouští ho příliš lehce. Dobře si rozumí s dětmi a je společenský, ani další zvířata mu nedělají problém. K ostatním psům se však chová dominantně, což může činit problémy. Možná vás při své mohutnosti překvapí vysokou pohyblivostí, rozhodně k němu patří časté a dlouhé procházky! Je vhodný k záchranářskému výcviku, slovenský čuvač je dobrý stopař. Při obranném výcviku však pozor, může se stát, že nebude ochotný kousat jen do ochranného rukávu.

Čuvač je rovněž vysoce odolným psem, nevadí mu silný vítr, sníh, ani třeskutý mráz, spíše naopak. Potřebuje hodně pohybu. Panelákovým bytem mu radost rozhodně neuděláte. Jinak žádné vysoké nároky nemá, nepotřebuje speciální péči. Přeci jen jsou jeho původní domovinou vysoké hory. Slovenského čuvače stačí česat jednou za 10-14 dní, při letním línání denně. Oželí i časté koupání, šetřete se šamponem.

Standard plemene Slovenský čuvač

Na první pohled vás zaujme sněhobílá huňatá srst a kontrastující tmavohnědé oči. Obojí je s čuvačem neoddělitelně spojeno, společně s mohutnou postavou a majestátní hřívou. Rozhodně ihned poznáte, že se jedná o horského pracovního psa a žádného malého psa, je přizpůsoben drsnému podnebí.

V jiné barvě než bílé ho nepotkáte, podle standardu se odchylky netolerují, aby byl pes viditelný i v noci a nespletli jste si ho se šelmou. Krk má krátký a mohutný, prsa široká. Srst je dlouhá 5-15cm, zvlněná (takže vždy působí hustě) v létě čuvač značně líná, ale přesto se na zádech netvoří pěšinka. Srst se dokonale uzavírá, pes tedy ani při silném dešti nepromokne až na kůži.

Psi jsou vysocí v kohoutku 62-70 cm, váží 36-40 kg, feny pak 31-37 kg a výška je 59-65 cm. Plemenný standard je poměrně přísný, nepovoluje barevné odchylky ani skvrny, pouze žlutavý nádech srsti. Přípustný není ani nesymetricky chvost a uši, splývavá ani kadeřavá srst. Pokud má váš pes medvědí tlapy, nebo neúplný chrup, také nevyhovuje.

Zvláštní nároky na chov Slovenského čuvače

V poslední době je u plemene Slovenský čuvač velice diskutovaným problémem častý výskyt DKK, tedy displazie kyčelního kloubu. Naštěstí se však chovatelé už o zmiňovaný defekt při koupi štěňat dostatečně zajímají a nemocní psi se k chovu nepoužívají.

Čím dál častěji se objevují také stížnosti na bázlivou až ustrašenou povahu štěňat čuvače, což se dá považovat za problém velkochovů, kdy majitel psům nevěnuje dostatečnou pozornost. Pak namísto toho, aby zvíře bránilo člověka, častěji člověk brání zvíře. Proto před koupí štěněte vždy dobře vybírejte chovatele!

Jste myslivec? Bydlíte v horách s početným stádem ovcí? Nebo zkrátka toužíte po sebevědomém a bystrém silném příteli? Pak uvažujte o koupi právě Slovenského čuvače.